Jsou slyšet názory, že nový občanský zákoník (NOZ) omezil práva na reklamace. Že zrušil dvouletou záruku za spotřební zboží, nebo alespoň zkomplikoval její uplatnění. Po důkladném přečtení zákona však rozhodně nelze říci, že by NOZ před reklamacemi utíkal.
Nejdříve stručně:
- Dvouletá záruka u spotřebního zboží nekončí, jenom se přejmenovala.
- Dvouletá záruka se neuplatní u slevněného vadného či použitého zboží a tam, kde to vyplývá z povahy věci.
- Dvouletá záruka chrání nejen spotřebitele, ale také všechny další nepodnikatele, například města, kraje, stát, či neziskovky a dokonce i podnikatele, kteří kupují zboží pro svou soukromou potřebu, nikoli tedy pro podnikání.
- Končí dvouletá záruka při prodeji hotových nových bytových jednotek či budov. Končí také tříletá záruka za stavby zhotovované na zakázku. Tyto záruky nahrazuje slabší právo uplatnit do pěti let od převzetí skryté vady, které jednotka či budova měla již v době převzetí.
- Vadnou stavbu může objednatel reklamovat nejen u generálního dodavatele, ale nově také u subdodavatelů, autora projektu či stavebního dozoru. Subdodavatel nese společnou a nerozdílnou odpovědnost s generálním dodavatelem. Proto se může stát, že bude muset objednateli zaplatit za vady víc, než kolik za svou část díla dostal.
A teď podrobněji:
Především je třeba si ujasnit, na které reklamace se NOZ vztahuje. V tuto chvíli téměř na žádné.
Pokud chcete reklamovat vadu věci, kterou jste si koupili či objednali do 31.12.2013, řídí se reklamace starým občanským zákoníkem (SOZ), popřípadě také obchodním zákoníkem. Smlouvu o koupi či smlouvu o dílo jste totiž uzavřeli podle starého práva, a tak veškeré právní vztahy z ní, včetně práv z vad, se řídí starým právem. Pozor ovšem na rámcové smlouvy. Pakliže máte rámcovou smlouvu podle starého práva, avšak dílčí objednávku či smlouvu jste uzavřeli již po 1.1.2014, řídí se tato dílčí smlouva již novým právem, včetně práv z vad.
Dále je zapotřebí se zamyslet nad tím, od koho kupujete a komu prodáváte. Prodává-li totiž podnikatel jakémukoli nepodnikateli, je takový nepodnikatel v roli kupujícího chráněn ustanoveními o prodeji zboží v obchodě dle § 2158 a násl. občanského zákoníku. Přitom nepodnikatelem není jen spotřebitel, ale také například také město, kraj, stát či neziskovka! Uvedená ustanovení o prodeji zboží v obchodě chrání dokonce i podnikatele, který kupuje zboží pro své soukromé účely, tedy nikoli v rámci svého podnikání (například daňový poradce si koupí sekačku na trávu).
V této souvislosti bych rád upozornil, že nadpis těchto spotřebitelských ustanovení „Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě“ je matoucí. Vyvolává dojem, že jde o úpravu, která se uplatní pouze při nákupu v obchodě či obchodních prostorách podnikatele.
Zákonná ustanovení se však posuzují především dle svého obsahu, nikoli dle více či méně povedených nadpisů kapitol zákona. Ze zákonného textu totiž plyne, že ustanovení o prodeji zboží v obchodě se použije nejen při prodeji v obchodě, ale také například při stánkovém prodeji, prodeji v bytě či sídle kupujícího nebo prodeji po internetu. Rozhodující je výše zmíněné kritérium, že podnikatel prodává nepodnikateli, nebo dalšímu podnikateli, avšak pouze pro jeho soukromé účely.
Nyní k obsahu těchto spotřebitelských/nepodnikatelských práv. V loňském roce se objevily názory, že NOZ ruší zákonnou dvouletou záruku u spotřebního zboží. Podle dostupných informací to skutečně udělat chtěl. Ale neprošlo mu to. Na požadavek spotřebitelských organizací se dvouletá záruka, jsouc nejdříve vyhozena oknem, vrátila dveřmi. Ovšem v pochroumané podobě. Tvůrci zákona totiž zapomněli staronové záruce přizpůsobit související ustanovení NOZu, která s její další existencí nepočítala. Díky tomu někteří právníci tvrdí, že dvouletá záruka padla. Jiní tvrdí, že nepadla, ale že kupující musí u vad, které se projeví za více než šest měsíců po převzetí zboží, prokazovat, že vada existovala již v době předání zboží. Podle mne je to nelogické a dvouletá záruka platí dál. Existence vady při převzetí zboží se prokazovat nemusí ani při reklamaci po více než 6 měsících od převzetí. Konečné slovo však budou mít soudy.
Zákon stanoví z dvouleté záruky výjimky. Celkem logická je výjimka pro prodej slevněného vadného či použitého spotřebního zboží. Zákon však stanoví výjimku také pro všechny případy, kdy to vyplývá z povahy věci. Pod takto širokou formulací si lze představit ledacos. Nepochybně však jde především o případy, kdy je dvouletá záruka nereálná, protože zboží se do té doby zpravidla spotřebuje či podlehne zkáze (například potraviny, nebo některé výrobky z přírodních materiálů).
S ohledem na nejasnosti v právní úpravě
doporučuji prodávajícím:
- Z opatrnosti počítat s tím, že nadále platí dvouletá odpovědnost za vady (záruka) za spotřební zboží. Tuto odpovědnost nelze smluvně vyloučit, ani omezit kromě zákonných výjimek pro slevněné vadné či použité zboží, nebo tam, kde to vyplývá z povahy věci. Chce-li prodávající takovou výjimku využít, doporučuji ve smluvních podmínkách velmi pečlivě vyargumentovat její oprávněnost (například upozornit na pomíjivou, „těkavou“ povahu zboží, zejména tam, kde by to kupující nemusel očekávat).
doporučuji kupujícím:
- Požadovat na prodávajícím, aby pro jistotu výslovně potvrdil dvouletou odpovědnost za vady ve smlouvě, všeobecných obchodních podmínkách či v záručním listu. Zároveň doporučuji požadovat potvrzení, že při reklamaci po uplynutí šesti měsíců od koupě zboží nebude prodávající požadovat, aby kupující prokázal, že zboží mělo vadu již v době převzetí kupujícím.
Upozorňuji, že právní úprava vad koupeného zboží se analogicky použije také na vady díla, včetně vady staveb.
Málokdo by tedy čekal, že paragrafy nazvané „Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě“ nakonec cestou různých odkazů dopadnou i na výrobky a stavby, které se nikdy v obchodě neocitly. Stavba jako taková sice nebude ve většině případů spotřebním zbožím (nejde-li například o stavbu kulis pro akční film). Nevztahuje se na ni tedy dvouletá záruka pro spotřební zboží.
Připomínám, že podle dosavadní právní úpravy zákon garantoval dvouletou záruku, prodávali-li podnikatel hotové bytové jednotky či budovy. Pakliže šlo o jednotky či budovy zhotovované na zakázku, byla zákonná záruka dokonce tříletá.
Tyto zákonné záruky za bezvadnost staveb skutečně končí. NOZ je nahrazuje slabším právem uplatnit skrytou vadu stavby do pěti let od jejího převzetí. Totéž platí o skryté vadě projektové dokumentace. Přitom rozdíl mezi zárukou a uplatněním skryté vady je v tom, že v rámci záruky lze uplatňovat i ty vady, které stavba neměla při převzetí, ale jež vznikly až během trvání záruční doby (tj. stavba předčasně zchátrala). Při uplaťňování skrytých vad však musí být prokázáno, že stavba měla namítané vady již v době převzetí (tj. vady byly přítomny, ale nebyly vidět, protože byly skryté). Vady vzniklé po převzetí již namítat nelze. Postavení kupujících či objednatelů staveb se tedy dle NOZu výrazně zhorší, pakliže si ve smlouvách nesjednají nad rámec zákona skutečnou, plnokrevnou záruku za vady.
Na druhou stranu NOZ významně rozšířil okruh osob, vůči nimž objednatel může uplatňovat práva z vad stavby. Nově se totiž může obracet s reklamacemi nejen na generálního dodavatele stavby, ale také na všechny subdodavatele, projektanta či stavební dozor, pokud tito pracovali na objednávku generálního dodavatele. Všechny tyto subjekty nesou vůči objednateli odpovědnost z vad pouze ve vztahu k části díla, kterou sami dodali (například instalatéři pouze za své instalace, nikoli za celý dům). Jde ovšem o společnou a nerozdílnou odpovědnost s generálním dodavatelem.
V praxi to může mít na subdodavatele fatální dopad. Pokud například instalatéři provedou instalace za 100.000,- Kč a generální dodavatel za ně vyúčtuje objednateli 130.000,- Kč, může objednatel v případě závažné vady požadovat na subdodavateli slevu z této vyšší ceny, nebo její úplné vrácení. Subdodavateli se tak může stát, že bude čelit požadavku objednatele, s nímž nemá žádný smluvní vztah, aby mu uhradil více, než kolik za svou práci původně dostal. Tato práva objednatele přitom nelze vyloučit nejen vůči spotřebitelům, ale ani vůči žádným jiným nepodnikatelům, a to s ohledem na výše uvedená „Zvláštní ustanovení o prodeji zboží v obchodě“!
Subdodavatelům tedy doporučuji:
- Zavázat své generální dodavatele, aby ve smlouvách s objednatelem vyloučili právo objednatele uplatňovat vady přímo vůči subdodavatelům tam, kde to vyloučit lze. Tedy vůči objednatelům, kteří jsou podnikateli a jednají v souvislosti se svým podnikáním. Je-li objednatelem nepodnikatel, doporučuji subdodavatelům alespoň sjednat s generálním dodavatelem jasná pravidla pro reklamace. Například povinnost generálního dodavatele poskytnout součinnost při obraně proti neoprávněným reklamacím a povinnost nahradit subdodavatelům vše, co museli z titulu společné a nerozdílné odpovědnosti za generálního dodavatele uhradit.
Potřebujete-li se poradit ohledně reklamací a reklamačních řádů, prosím ozvěte se mi na e-mail:
radek.motzke@dobrasmlouva.cz, nebo mobil +420 734 637 147.
Váš Radek Motzke